Festival Čokolády Tábor
čokopárty
Toulava

 

Facebook

 

Náš facebook

 

 

 

 

Doporučujeme navštívit:
(partnerské weby)

 

Doporučujeme: Navštivte také stránky www.taborcz.eu - Oficiální web města Tábora

BONBON - Exkluzivní čokoládové bonbony a pralinky podle originální receptury

Café Budík - u nás máš času dost!

Historie výroby čokolády

v českých zemích.

 

 

 

Úplné počátky výroby – perníkáři a cukráři

 

Historie výroby čokolády ve světě je poměrně dobře známá z různých publikací a článků, ale již méně je známa historie tohoto odvětví v regionu střední Evropy, na území bývalé rakousko-uherské monarchie.

První písemná zpráva o sladkostech v našich zemích se zachovala z počátku 12. století, kdy ještě u nás nebyl znám cukr. Kronikář Kosmas nazývá výrobce sladkého pečiva z medu „pekaře sladkostí“. První zmínka o perníku v Čechách se váže k městu Turnov, kde se roku 1335 prodával. Perníkáři přišli do Prahy z Norimberka již před rokem 1324. V roce 1348 byla podle zde usedlých perníkářů /caletníků/ pojmenována Caltnéřská ulice, dnešní Celetná. Perníkářství nejvíce vzkvétalo v době rozvoje poddanských měst – od poloviny 16. století do třicetileté války. V té době ještě nemělo vlastní cechy, ale společně s mlynáři, krupaři a koláčníky patřilo k cechům pekařským.

V druhé polovině 17. století byla sláva perníkářského řemesla obnovena a o století později již byly založeny samostatné perníkářské cechy. Císař Karel IV. udělil v roce 1733 perníkářskému řemeslu velké výsady. Ale vleklé slezské války a hospodářský rozvrat přivodily úpadek perníkářských dílen. Po napoleonských válkách se „medové řemeslo“ opět začalo prosazovat, nakonec však v 80. letech 19. století téměř zaniklo v konkurenci cukrářských podniků.

Teprve v roce 1913 založil v Pardubicích Hugo Redlich první továrnu na perník a marcipán „Melartos“. Později k nim přibylo ještě několik dalších továren, např. „Melekta“, J.Šimon“, „Langer a spol.“, které založily pověst „pardubického perníku“.

Předchůdcem cukrářů bylo nové pekařské řemeslo, tzv. konfetáři, kteří pro milovníky sladkostí vyráběli z mouky, cukru a medu konfety.

Jako první cukrář v Praze se uvádí jakýsi Mates z Malé strany již v roce 1501. Byla to ale nadlouho první vlaštovka. Teprve přenesení pěstování cukrové třtiny do zámořských kolonií přineslo Evropě levnější cukr a tím se uvolnila cesta cukrářskému řemeslu. Jeho rozmach v Čechách nastává za vlády císaře Rudolfa II. Hlavním odbytištěm se stal císařský dvůr a šlechtické domácnosti. Pro širší vrstvy obyvatelstva se staly cukrářské výrobky dostupné až používáním levnějšího řepného cukru.

První rafinerie třtinového koloniálního cukru v Čechách vznikla v roce 1787 na Zbraslavi. Založila ji akciová společnost vídeňských a pražských velkoobchodníků. Monopolního postavení v Čechách chtěla využít k pokrytí veškeré spotřeby cukru, která se odhadovala na 12 až 13 tisíc centů. První pokusy s rafinací řepného cukru u nás proběhly v roce 1799 také na Zbraslavi. Hledaly se však i jiné zdroje. Neúspěšné byly pokusy vyrábět cukr ze šťávy javoru. Vysoká cena cukru a jeho nedostatek po vyhlášení kontinentální blokády Napoleonem I. /1805 – 1815/ ovlivnily zakládání nových řepných cukrovarů. První z nich založil hrabě R. Vrbna v Hořovicích v roce 1801. V průběhu let 1830 – 40 pracovalo v Čechách 54 cukrovarů. V té době převažovala výroba domácího cukru nad dovezenou třtinovou moučkou. Kostkový cukr byl pravděpodobně prvně vyroben v Dačicích v roce 1843.

Až do roku 1883 bylo Rakousko-Uhersko mezi evropskými státy na 1. místě v objemu výroby cukru. Tak vyrůstal cukrovarnický průmysl, o jehož zdokonalování se významně zasloužili čeští technici. Bez rozvoje našeho cukrovarnictví by nemohlo později dojít k úspěšné průmyslové výrobě cukrovinek a čokolády.

Po skončení 1. světové války zůstala většina/celkem 163/ rakousko-uherských cukrovarů v nově vytvořeném Československu.

 

 

 

První manufakturní výroba čokolády a počátek průmyslové výroby

v první polovině 19. století.

 

Převrat ve výrobě cukrovinek přinesla čokoláda. Rozšířila se k nám ze západní Evropy, kde se pití čokolády stalo začátkem 17. století velkou módou. Obliba nových nápojů – čokolády, kávy a čaje vyvolala snahy zavést i v Praze jejich veřejné podávání kavárensky. Do této doby se tyto „zámořské drogy“ prodávaly pouze v lékárnách. Pravděpodobně nejstarší písemné zprávy o výrobci čokolády u nás nacházíme v „Popisu obyvatelstva hlavního města Prahy z roku 1770“. V knize se uvádí, že měšťan Filip Watzke, bytem „U černého slunce“ v Celené ulici č. 556, je výrobcem čokolády. Tato výroba byla jako nově vzniklý obor zařazena mezi necechovní řemesla. Od roku 1819 je možno v Praze nalézt čokoládníky ve společném cechu s cukráři. Koncentrace řemeslné výroby v Praze a naše tradiční zručnost byly dobrým základem pro postupný přechod k manufakturní a poté k tovární výrobě. Vznikající průmysl zůstával na úrovni větších či menších dílen, kde převládala ruční práce. Nástupem kapitalismu se výroba rychle mechanizovala zaváděním strojů.

K nejstarším větším výrobcům u nás patřil Antonín Melichar. Po návratu z ciziny začal nejprve roku 1832 úspěšně vyrábět čokoládu a cukrovinky v Karlíně. O čtyři roky později přeložil podnik blíže ke středu Prahy a vyráběl kromě čokolády a cukrového pečiva především likéry. Podnik zaměstnával 16 osob a byl vybaven 7 stroji. Výrobky v roční hodnotě 40,000 zlatých prodával nejen po Praze a Čechách, ale i v ostatních zemích Rakouska.

Ve 40. letech 19. století působilo v Praze již 6 výrobců cukrovinek a pečiva a 6 výrobců čokolády. V adresáři J. Stiasného z roku 1861 se v Praze uvádí již 8 výrobců čokolády, mezi nimi i žena – Alžběta Plenčíková z Uršulinské ulice č. 338.

V počátcích našeho potravinářského průmyslu byla zřejmá snaha spojovat i několik druhů výrobků dohromady. Např. naše nejstarší potravinářské podniky – A.J. Andres z Ústí nad Orlicí připojil k původní výrobě lihovin již od roku 1795 také výrobu čokolády a pečetního vosku, Ed. Wesselý z Hustopeče /zal.1800/ vyráběl líh, ovocný cukr a cukrovinky z lékořice nebo První Budějovická továrna na čokoládu Příhoda a Danzer vyráběla i dražé,čajové pečivo, suchary a paštiky. Rovněž později známí výrobci čokolád jako např. August Tschinkel Deli Lovosice /zal. 1806/ začal s výrobou kávových náhražek a čokoládu vyráběl až od roku 1856. Další známá budějovická firma Vít Fürth zal. 1810 vyráběla nejprve likéry a ocet a teprve od roku 1882 cukrovinky a čokoládu. A tak bychom mohli pokračovat.

 

Důležitým mezníkem v podnikání byl rok 1859. Ke konci tohoto roku byly zrušeny cechy a vyšel nový živnostenský řád o svobodném podnikání. Místo cukrářských cechů se čile organizovala po celých českých zemích odborná Společenstva, která sdružovala příbuzné živnosti: cukráře, perníkáře, čokoládníky, výrobce oplatek a voskáře.

Za nejstarší českou továrnu na výrobu čokolády se považuje firma Fr. Slabý „Luna“. Založil ji v roce 1839 Jan František Černoch na Starém Městě Pražském v Kozí ulici. Snad hnědá barva čokolády nebo četba knih o indiánech inspirovaly výrobce, že nazval svůj první výrobek „Čokoláda s Indiánem“.

To už se dostáváme do období, kdy byly postupně zakládány naše největší cukrovinkářské a čokoládové podniky.

 

 

 

 

muzeum cokolady a marcipanu tabor

Tento projekt CZ.1.14/3.2.00/05.01829

“Vybudování Muzea čokolády a marcipánu v Táboře”
je spolufinancován Evropskou unií