Festival Čokolády Tábor
čokopárty
Toulava

 

Facebook

 

Náš facebook

 

 

 

 

Doporučujeme navštívit:
(partnerské weby)

 

Doporučujeme: Navštivte také stránky www.visittabor.eu - Oficiální web města Tábora

BONBON - Exkluzivní čokoládové bonbony a pralinky podle originální receptury

Café Budík - u nás máš času dost!

Válečné hospodářství

a poválečná léta do roku 1948

 

Po odstoupení našeho pohraničí Německu v roce 1938 zůstalo na zabraném území 41 továren s 18% výrobní výkonností z celkového počtu 138 továren. Domácí trh byl v té době nasycen zvýšeným zásobováním čokoládou a hlavně kakaem. Ceny čokolád se zvýšily, k ustálení došlo až po vydání zákona o povinné organizaci průmyslu. Vznikla „Kakaocentrála“, společnost s ručením omezeným, která převzala kontrolu nad rozdělováním přídělů kakaových bobů pro výrobu.

Po odtržení Slovenska a okupaci zbytku českých zemí 15. března 1939 bylo zavedeno válečné hospodářství. Skončil volný prodej a byl zaveden lístkový systém. V roce 1939 se ještě spotřebovalo 857 vagónů bobů, protože ještě nebyl zcela přerušen obchodní styk se Slovenskem a Sudetami.

Vyhláškou z konce roku 1939 se upravilo hospodaření s kakaovými boby, cukrovinkami a jemným pečivem. Vedením byl pověřen „Společný výbor hospodaření“. Byla zakázána výroba celočokoládových výrobků a čistého kakaa. Směly se vyrábět pouze plněné čokolády do 40% kakaových součástí a v balení nepřesahujícím 100 g, u jemného pečiva do 250 g.

V době okupace se vyrobilo 1740 vagónů čokoládových výrobků, 130 vagónů kakaa a 1730 vagónů ostatních cukrovinek, hlavně kanditů. Na jednoho spotřebitele připadlo průměrně 5 kg výrobků, z toho čokoládového zboží 2,4 kg a kakaa 0,18 kg. Celkový obrat představoval 460 miliónů korun.

Přibližně polovina výroby, pracovních sil a dosaženého obratu představovala produkci 10 největších továren. Surovinové příděly se během války neustále zmenšovaly, což průmysl značně omezovalo. V roce 1941 byl vydán zákaz prodeje čokolády a cukrovinek občanům židovské národnosti a zákaz výroby mikulášského a vánočního zboží a kakaa s obsahem tuku vyšším než 16%. Byly rovněž znemožněny udržovací a obnovovací investice, takže strojový park zastarával. Přesto se podařilo udržet výrobu cukrovinek a čokoládových bonbónů jakož i jemného pečiva na přijatelné výši až do roku 1944. Zde je nutné konstatovat, že to byl docela obdivuhodný výkon. V každém případě fungovalo zásobování daleko lépe než za 1. světové války.

Radikální zhoršení nastalo až na počátku roku 1945. Výroba převážné většiny továren byla zastavena, ve zbytku se mohlo vyrábět pouze tzv. studenou cestou. Kvalita vyrobeného zboží se zhoršila, dávky byly omezeny jen na děti do 18 let. Celková výroba klesla na 16 vagónů za přídělové období/4 týdny/.

 

Osvobození v roce 1945 znamenalo zvrat i v průmyslu cukrovinek a čokolád. S pomocí ministerstva výživy se podařilo obnovit rozvrácenou výrobu a zabezpečit suroviny, prozatím pouze domácího původu. V podzimních měsících roku 1945 dosáhla výroba desetinásobku posledních válečných měsíců. Podařilo se zásobit cukrovinkami všechno obyvatelstvo. Omezené surovinové možnosti však nedovolovaly rozvinout výrobu na předválečné úrovni. Proto byli přednostně zásobeni hodnotnou čokoládou a kakaem mladiství od 14 do 20 let, kteří byli válečným hospodářstvím nejvíce ohroženi. Po celý rok 1945 se spotřeba kakaových bobů čerpala z pomoci poskytnuté „Unrrou“ v rámci pomocné akce OSN pro země postižené válkou.

Také struktura cukrovinkářského průmyslu doznala řady změn. Do podniků Němců, Maďarů a kolaborantů jakož i do všech ostatních podniků, kde to vyžadoval plynulý chod výroby, byly jmenovány národní správy jako dočasná forma řízení podniků. Do podzimu roku 1945 byly ustaveny národní správy v českých zemích u 45% průmyslových podniků s 75% všech průmyslových zaměstnanců. Již při přípravě znárodňovacích dekretů se projevovaly snahy

 

vyloučit z procesu znárodňování potravinářský průmysl, protože se zde pomýšlelo na tzv. združstevňování. President republiky však podepsal 24. 10. 1945 vládou schválený dekret č. 101/45 Sb. o znárodnění továren nad 500 zaměstnanců.

V průmyslu cukrovinek a čokolády byly k 31. 12. 1946 zrušeny prozatímní národní správy a k 1. 1. 1947 byly vyhlášeny tyto národní podniky:

 

Orion, továrna na čokoládu a.s. Praha

Rupa, továrna na čokoládu, Rudolf Pachl, Praha

Velimská továrna na čokoládu, cukrovinky a kávové náhražky Praha

Hartwig a Vogel/Diana/, komanditní společnost, Podmokly n. L.

J. Körber, továrna na čokoládu, Chotyně

Zora, akciová továrna na čokoládu a cukrovinky, Olomouc

Česká akciová továrna na čokoládu, dříve J. Küfferle a spol., Rohatec u Hodonína

 

Jmenované závody byly postupně začleňovány pod novými názvy - „Pražské čokoládovny, n. p. Praha, Továrna na cukrovinky a kávoviny Velim, Severočeské čokoládovny, n. p. Děčín, Podještědské čokoládovny, n. p. Chotyně, Zora, n.p. Olomouc a Jihomoravské čokoládovny, n.p. Rohatec“, do nově vzniklého národního podniku Československé čokoládovny Praha, kam spadalo i 126 továrních prodejen, které byly určeny k průzkumu trhu.

Soukromé podnikání středního a malého rozsahu mělo v potravinářském průmyslu dosud silné pozice. Dvouletý plán obnovy počítal s vybudováním nové továrny v Trebišově na východním Slovensku.

Svaz pro kakao, cukrovinky a jemné pečivo byl zrušen k 1. 7. 1947. Nadále zůstávaly v platnosti předpisy omezující zřizování nových živnostenských cukrovinkářských výroben. Plán na rok 1947 předpokládal vyrobit 233,000 q cukrovinek a čokolády v průmyslu, v cukrářských podnicích 91,000 q a řemeslnými výrobci cukrovinek a jemného pečiva/bylo jich evidováno na 80/ 6,500 q zboží.

Je zajímavé, že řada menších firem začala již od roku 1946 své výrobky i vyvážet. Hlavně do západní Evropy – Anglie, Benelux. Po válce byl tohoto zboží nedostatek a republika tím získávala cenné devizy. Vývoz se uskutečňoval prostřednictvím Centrokomise, která byla výhradním vývozcem československých čokoládoven.

K 1. 1. 1948 byly znárodněny všechny podniky s počtem zaměstnanců do 50 osob v období od ledna 1946. Řada podniků byla zlikvidována, pokud to nebylo ve veřejném zájmu. V té době se vytvářely další národní podniky jako Standard Kutná Hora, Merkur České Budějovice, Deli Lovosice, Brněnský průmysl speciální cukrovinek Brno, Sfinx Všetuly a Poživatina Liberec, které byly začleněny do Československých čokoládoven, n. p.

 

 

muzeum cokolady a marcipanu tabor

Tento projekt CZ.1.14/3.2.00/05.01829

“Vybudování Muzea čokolády a marcipánu v Táboře”
je spolufinancován Evropskou unií