Muzeum čokolády a marcipánu Tábor

Základy jedné z největších továren na cukrovinky a čokoládu u nás vybudovali podnikaví manželé Albína a František Maršnerovi. František Maršner si v roce 1882 zřídil v Kladně vlastní živnost – obchod s cukrářským zbožím. V témže roce se ve svých 25 letech oženil a o dva roky později založil časopis Obchodní listy, jehož byl majitelem, vydavatelem i redaktorem. Albína Maršnerová obdržela v roce 1890 živnostenský list na výrobu orientálních cukrovinek – je ale pravděpodobné, že je vyráběla už od roku 1886.

Živnostenská výroba byla přeměněna ve firemní zaprotokolováním v obchodním rejstříku dne 27. července 1896 jako veřejná obchodní společnost pod názvem „Továrna na orientálské cukrovinky A. Maršner, hlavní závod na Královských Vinohradech, odštěpný v Praze“. Veřejnými společníky byli manželé Maršnerovi. Tímto datem byla založena společnost, jejímž nástupcem dnes jsme.

logo ORION

V malé dílně Maršnerů v Balbínově ulici, zařízené dvěma kotli, se vyráběl zejména turecký med. Výroba se zvyšovala a malá dílna už nestačila, i když se „cukrlata“ balila po domácku v rodinách dělníků. Větší prostor pro výrobu našli Maršnerovi v roce 1891 v Čelakovského ulici, kde byl tehdy hostinec „Na Plzence“. Ve dvou přízemních budovách byly dvě dílny, sklad surovin a hotového zboží. Vyráběly se další orientální cukrovinky, jako jsou sultánský chléb, halva, sučuk, rahat, manna a také šumivé bonbony. Výroba byla rozšířena o sortiment šumivých bonbonů, které získaly ocenění z Chebu 1892 a z Bruselu 1893.

Prodej výrobků na území bývalého Rakouska-Uherska, zejména na poutích, stále stoupal. To vedlo F. Maršnera v roce 1896 k jednání o výstavbě nové továrny na Královských Vinohradech na Korunní třídě. Tím začalo dlouholeté budování objektu pozdější továrny ORION. V roce 1897 začal F. Maršner s výrobou čokolády na zařízení firmy Lehmann, která také pro jeho továrnu vypracovala projekt na zařízení dílny. V roce 1897 se také začalo vyrábět čokoládové vánoční zboží, zejména figurky. Důležitým výrobkem pro továrnu se stal kakaový prášek – „Maršnerovo kakao“.

V roce 1902 byla registrována ochranná známka „Maršnerova reformní čokoláda“. Tato čokoláda byla nabízena s poukazem na její prospěšnost pro lidské zdraví. Kromě chuťových vlastností čokolády se zdůrazňoval obsah vápníku, železa, theobrominu, ale i obsaženého cukru pro výživu zejména dětí, mladistvých a osob v rekonvalescenci. Výživnost 85 g čokolády se v té době srovnávala s výživností 100–250 g masa nebo 4 vajec. Příznivý vliv čokolády potvrdili továrně písemně lékaři z Prahy a Vídně.

Maršnerovy obaly a reklamy často apelovaly na vlastenecké city veřejnosti. V sortimentu byly také čokolády: „Česká“, „Slovanská“, „Sokolská“, …

Maršnerovy obaly a reklamy často apelovaly na vlastenecké city veřejnosti. V sortimentu byly také čokolády: „Česká“, „Slovanská“, „Sokolská“, …

Krávu zobrazenou na obalu mléčné čokolády musí ve své historii mít pravděpodobně každý výrobce. Tato varianta zaujme více 10 jazykovými variacemi reklamního textu

Krávu zobrazenou na obalu mléčné čokolády musí ve své historii mít pravděpodobně každý výrobce. Tato varianta zaujme více 10 jazykovými variacemi reklamního textu

Reformní čokoláda byla reformní proto, že s ní byla spojena komunikace o výživových přednostech výrobku. Obsah bílkovin výrobce stanovil s přesností na setinu procenta

Reformní čokoláda byla reformní proto, že s ní byla spojena komunikace o výživových přednostech výrobku. Obsah bílkovin výrobce stanovil s přesností na setinu procenta

Reklamní plakát připomíná, že významné prodeje byly realizovány pouličními prodejci, na trzích a poutích

Reklamní plakát připomíná, že významné prodeje byly realizovány pouličními prodejci, na trzích a poutích

Šumivé bonbony na přípravu nápoje byly jedním z nejvěhlasnějších Maršnerových výrobků. Jejich značka Gambrinus byla registrována v roce 1901, o 18 let dříve než byla spojena s plzeňským pivem

Šumivé bonbony na přípravu nápoje byly jedním z nejvěhlasnějších Maršnerových výrobků. Jejich značka Gambrinus byla registrována v roce 1901, o 18 let dříve než byla spojena s plzeňským pivem

 

Pro novou kvalitu čokolády zvolen název
ORION

V prvním díle miniseriálu o historii značky Orion jsme od začátku podnikání jejího zakladatele Františka Maršnera doputovali až na přelom 19. a 20. století. Prozkoumejme nyní období, ve kterém se cukrovinkářská firma soustředila na získání silného postavení právě v segmentu čokoládových výrobků. Podmínky pro rozvoj čokoládové výroby byly na počátku 20. století dobré. Obliba čokolády rostla a kakaové boby byly levné. Stranou rozvoje nezůstala ani Maršnerova společnost.

Hlavičkový papír firmy se pyšnil novou továrnou s kouřícím komínem - symbolem úspěšné výroby

Hlavičkový papír firmy se pyšnil novou továrnou s kouřícím komínem – symbolem úspěšné výroby

Návrh designu ochranné známky OrionNávrh designu ochranné známky OrionNávrh designu ochranné známky Orion Návrh designu ochranné známky OrionNávrh designu ochranné známky Orion

Jedny z prvních ručně malovaných návrhů designu ochranné známky Orion – pěti-, šesti- a vícecípé hvězdy

Pro získání dostatečného kapitálu byla přeměněna na akciovou společnost s kapitálem K 800 000 a 4. února 1901 zaregistrována „První česká akciová společnost továren na orientálské cukrovinky a čokoládu na Královských Vinohradech“. Následně začala stavba továrny na Korunní třídě, která byla dokončena v roce 1914. Postupně narůstal objem výroby – v roce 1903 již firma zpracovávala 10 % z dovozu kakaových bobů do celého Rakousko-Uherska a v následujících letech počet zaměstnanců vzrostl až na 800.

V roce 1912 došlo ke zhoršení finanční situace společnosti následkem zdražení kakaových bobů o 40 % a vysoké ceny cukru. Za této situace F. Maršner odstoupil z vedení firmy a na jeho místo byl jmenován Dr. Milan Čapek. Tento tehdy 27letý odborník si byl vědom nezbytnosti uplatnění pokroku ve výrobě čokolády, a proto podnikl cestu do Londýna, Bristolu, Paříže, Halle n.S. a Drážďan za účelem seznámení s nejnovějším stavem čokoládovnické techniky. Od začátku svého působení usiloval o zdvojnásobení výroby a zlepšení kvality čokolády. Prosadil nákup moderních strojů, především pětiválcových stolic na zkvalitnění jemnosti čokolád.

Čokoláda z nové linky představovala zcela novou kvalitu! Proto se správní rada rozhodla uvést jí na trh pod novou značkou a hvězdnou budoucnost jí měl přinést název Orion spojující jí s jedním z nejjasnějších a nejznámějších souhvězdí. Značka byla zaregistrována 11. 3. 1914. Již v roce 1915 poptávka po nové čokoládě taková, že výrazně překračovala možnosti výroby a proto bylo pořízeno další pětiválcové zařízení.

Nejstarší datovaný obal nesoucí značku Orion byl registrován 13. 10. 1916; úsporný jednobarevný tisk

Nejstarší datovaný obal nesoucí značku Orion byl registrován 13. 10. 1916; úsporný jednobarevný tisk

Unikátní pokus o řešení loga se dochoval na obalu „Orion nejjemnějších kávových bonbónů“

Unikátní pokus o řešení loga se dochoval na obalu „Orion nejjemnějších kávových bonbónů“

První světová válka se zapsala také do osudu českého čokoládovnictví. Přes všeobecnou drahotu a nouzi na straně zákazníků stoupal zájem o čokoládu, která pro svojí výživovou hodnotu a trvanlivost byla posílána vojákům na frontu. Na straně výrobců však pouze rostly problémy. V roce 1915 zdražily kakaové boby pětinásobně a o rok později je již nebylo možné koupit. Příděly cukru byly omezené, dodávky dalších surovin velmi nejisté. V roce 1918 byla vinohradská továrna jediná, která ještě vyrobila vánoční zboží ve větším množství. Byly to cukrovinky z fíků, vlašských a lískových ořechů – čokoláda nebyla k dostání vůbec.

Poválečného zlepšení situace v surovinách a zvýšeného zájmu zákazníků chtělo využít v letech 1918–1919 mnoho set menších firem. Výrazný rozvoj výroby nastal až v roce 1921, kdy klesla cena cukru na polovinu, a ceny kakaových bobů klesly na nejnižší hodnotu za posledních 10 let. Pokles cen, neobyčejná poptávka a nové stroje v dílnách továrny vedly k rekordnímu zvýšení výroby čokolády na 80 vagonů proti 46 vagonům v roce 1920. „První česká akciová společnost továren na orientálské cukrovinky a čokoládu na Královských Vinohradech“ se svojí značkou Orion se vydala na cestu nejvýznamnějšího českého producenta čokolády.

 

Rykrova hvězda ORION

Ve druhém dílu miniseriálu o historii značky Orion jsme doputovali do roku 1921, kdy v mladé Československé republice se začaly zlepšovat podmínky pro rozvoj čokoládovnického průmyslu po Světové válce. Sledujme osudy Orionu v následujících desetiletích, kdy se stal nejvýznamnější firmou a značkou ve své kategorii na domácím trhu.

„První česká akciová společnost továren na orientálské cukrovinky a čokoládu na Královských Vinohradech, dříve A. Maršner“ měla na své straně přes předcházející léta strádání významnou výhodu: Její tabulková mléčná čokoláda Orion si získala především díky kvalitě zpracování velikou oblibu. Poptávka byla tak silná, že výroba téměř nestíhala dodávat potřebné množství čokolády na trh.

Vedení továrny si zároveň dobře uvědomovalo, že k získání vedoucího postavení mezi výrobci potřebuje reklamu odpovídající potřebám současné doby. V lednu 1921 byl najat, nejdříve zkušebně, velmi mladý muž Zdenek Rykr (21 let). Byl pověřen prací na návrzích reklamních předmětů, plakátů, obalů apod. výhradně pro firmu. Zdenek Rykr, mimořádně nadaný malíř a grafik, pracoval ve vinohradské továrně od této doby až do své předčasné smrti (1940). Ve vinohradské továrně působil nejprve jako návrhář a umělecký poradce, později se stal šéfem reklamy. V průběhu téměř dvou desetiletí vytvořil design stovek obalů výrobků a reklamních plakátů. Značku Orion spojil se čtyřcípou hvězdou již od začátku a pro společnost vytvořil logo s kornoutem bonbonů a texty ORION-MARŠNER-PRAGUE a několik později užívaných podob loga Orion.

Přes sílící konkurenci se firmě dařilo udržovat nejvýznamnější podíl na trhu cukrovinek s podílem přibližně 20 %. V letech 1924–29 společnost provozovala také druhou továrnu v Uherském Brodě. Pod značkou Orion vyráběla firma nejen tabulkovou čokoládu, ale také dezerty, tyčinky, bonbony, … Věhlas značky vedl akcionáře k tomu, že dne 28. února 1928 přejmenovala společnost „Orion, továrny na čokoládu, a.s., Praha“.

Ve 30. letech firma přišla s řadou obchodních a marketingových aktivit. Obchodní zástupci instalovali tisíce prodejních aparátů – automatů, ze kterých zákazník po zaplacení odebíral výrobky. Bylo zřízeno více než 100 firemních prodejen a Z. Rykr pro jejich podporu vydával časopis „Čokoládový svět“. Proběhla řada sběratelských soutěží a pro balení vánočního zboží byl každoročně připraven nový originální návrh balícího papíru. Přes nastupující krizi stoupala výroba i odbyt a v roce 1934 firma dosáhla 30% podíl na trhu.

Těžká hospodářská situace vedla ke konkurzu řady firem a Orion některé z nich převzal a tím umožnil další pokračování výroby zavedených výrobků. Jednalo se o pražskou firmu Kanold a spol., a.s., na výrobu smetanových bonbonů a čokolády v roce 1934, firmu Vít Fürth a syn, Praha II., s továrnou v Českých Budějovicích v roce 1938 a Českou akciovou továrnu na čokoládu dříve Josef Küfferle" v Rohatci u Hodonína v roce 1939.

Významných úspěchů dosáhl Orion také na mezinárodní úrovni. Ve svém exportně nejúspěšnějším roce 1937 dodával výrobky nejen po Evropě, ale také do Egypta, západní a jižní Afriky a Indie. Expozice výrobků navržené Z. Rykrem na Světových výstavách v Barceloně 1929, v Bruselu 1935 a v Paříži 1937 získaly Grand Prix.

Design Kofily byl zaspán k ochraně 9. 5. 1923 a v téměř nezměněné podobě byl využíván až do roku 1990

Design Kofily byl zaspán k ochraně 9. 5. 1923 a v téměř nezměněné podobě byl využíván až do roku 1990

Rarita - obal nesoucí malířskou signaturu autora, Rykrovo „R“. Logo s kornoutem se při zabalení dostalo na zadní stranu výrobku a hrálo roli podpisu výrobce

Rarita – obal nesoucí malířskou signaturu autora, Rykrovo „R“. Logo s kornoutem se při zabalení dostalo na zadní stranu výrobku a hrálo roli podpisu výrobce

Reklamní plakát na Banány v čokoládě. V meziválečném sortimentu nechyběla ani řada dodnes oblíbených výrobků jako Kaštany, Rumové pralinky, Kočičí jazýčky, …

Reklamní plakát na Banány v čokoládě. V meziválečném sortimentu nechyběla ani řada dodnes oblíbených výrobků jako Kaštany, Rumové pralinky, Kočičí jazýčky, …

Některé obaly byly pojaty jako malířské dílo, čtyřcípé hvězdy ale nechyběly

Některé obaly byly pojaty jako malířské dílo, čtyřcípé hvězdy ale nechyběly

K sortimentu Orionu patřilo také trvanlivé pečivo

K sortimentu Orionu patřilo také trvanlivé pečivo

 

ORION
v období plánovitého hospodářství

Ve třetím dílu miniseriálu o historii značky Orion jsme prošli historií až k začátku 2. světové války. Zatímco předcházející prvorepublikové roky přinesly značce věhlas, doba následující přinesla velké těžkosti. Prozkoumejme, jak se s nimi Orion vypořádal.

Situace v obchodování s čokoládou a cukrovinkami byla ohrožena v dubnu 1939, kdy byly Sudety včleněny do Velké Německé říše. Celní sazby na české zboží znemožnily veškerý obchod se Sudety. Na Slovensku bylo zavedeno povolovací řízení na dováženou čokoládu a cukrovinky. Slovenské ministerstvo pro hospodářství zaujalo zásadní stanovisko, že slovenské továrny mohou celé Slovensko dostatečně zásobit a proto se dovozní povolení neudělovala. Dopravu kakaových bobů do Čech zastavila blokáda.

V letech 1940–1945 vyráběl koncern Orion podle přídělů surovin pro přídělové hospodářství. Válečný přídělový systém postupně snižoval nárok obyvatel z 200 g cukrovinek měsíčně v roce 1940 až na 100 g jen pro děti od začátku 1945. V roce 1944 byly spotřebovány poslední zásoby surovin a nové příděly pro rok 1945 byly mizivé. Výroba v továrně byla omezována – pracovalo již jen 120 dělníků, tedy méně než desetina předválečného stavu.

Po osvobození v květnu 1945 a návratu k mírovému životu se výroba v továrně rozeběhla už v červenci. Vyráběly se cukrovinky, pečivo, šuměnky a umělý med. První dodávky kakaových bobů přišly v roce 1946. Koncern závodů Orion spadal pod rozsah znárodnění podle dekretu prezidenta republiky z října 1945. V dubnu 1947 byl zřízen národní podnik Pražské čokoládovny, jehož součástí se staly pražské továrny Orion Vinohrady, Rupa Nusle a Modřany, Kluge Smíchov, Redua a Luna Žižkov, Korda Vršovice, Lhotský Michle a Čokoládovny českých cukrářů Vinohrady. V souvislosti se znárodněním průmyslu probíhaly v poválečných letech složité změny.

V roce 1949 se rozhodlo o postupném rušení menších továren a soustřeďování výroby do větších. Pražské čokoládovny byly soustředěny do bývalé továrny RUPA v Modřanech od roku 1951. Továrna Orion na Vinohradech byla uzavřena v roce 1952. Do továrny v Modřanech byly převezeny výrobní stroje, přešli sem výrobní dělníci i úředníci a s nimi také název vinohradské továrny a jejích oblíbených výrobků známých v celé republice i v zahraničí – ORION.

V roce 1953 bylo rozhodnuto soustředit zpracování kakaových bobů a výrobu kakaové hmoty, kakaového másla a kakaového prášku do 3 největších závodů u nás – Pražských čokoládoven, Diany v Děčíně a Zory v Olomouci – a tím tuto výrobu zhospodárnit a zvýšit. Mechanizace a automatizace ve výrobě vedla k odstraňování namáhavé ruční práce – produktivita práce byla v roce 1955 dvojnásobná proti roku 1948.

V roce 1966 slavil modřanský závod 75. výročí založení svého předchůdce – vinohradské továrny na cukrovinky. Koncentrací výroby cukrovinek se stal největším závodem na jejich výrobu v ČSSR a k tomuto výročí byl závodu udělen Řád práce. V závodě pracovalo 1600 zaměstnanců, z nichž velká část byla zapojena do tzv. socialistické soutěže, aby se aktivně podílela na plnění náročných úkolů. Veliký význam měl pro závod export. Své výrobky v této době vyvážel do více než 20 zemí v Evropě (SSSR, NSR, Anglie, Rakousko, Belgie, Holandsko, Lucembursko, Řecko, Švédsko, Dánsko aj.) i mimo Evropu (Kanada, Mongolsko, Libanon Saudská Arábie, Kuvajt, Tunis aj.). Z více než 100 vyvážených druhů výrobků byly dvě třetiny nečokoládové a jedna třetina čokoládové cukrovinky.

 

ORION
opět jedničkou na opět svobodném trhu

V závěrečném dílu miniseriálu o historii značky Orion se rozloučíme s dobou socialistického plánovitého hospodaření a vstoupíme na nově utvářený svobodný trh. Období mnoha změn se otevírá po roce 1992, kdy se Orion stává hvězdou tuzemského portfolia cukrovinkářských značek Nestlé.

ORION banány v čokoládě

Orion, výrobkovou značku a zároveň název závodu, jsme v minulém díle opustili v době, kdy se stal po předchozím začlenění v národních podnicích Pražské čokoládovny (1947–1958) a České čokoládovny (1958–63) součástí Československých čokoládoven (1963–69), které sdružily všechny české, moravské a slovenské továrny. Ředitelství tohoto podniku bylo umístěno do modřanského areálu. Pro jeho potřeby byla v roce 1963 zprovozněna třípatrová administrativní budova a v roce 1966 otevřena výšková budova, ve které sídlilo Vývojové výpočetní středisko. To provozovalo první počítač v našem potravinářském průmyslu „Minsk 22“. Ani tento stav dlouho nevydržel, protože po federalizaci v roce 1969 opět došlo k oddělení slovenských podniků a Orion se stal součástí oborového podniku Čokoládovny, o.p. Praha.

Přesto, že období normalizace znamenalo nutnost přizpůsobit život závodu požadavkům vládnoucích strany, i v této době výrobky se značkou Orion úspěšně usilovaly o svou prestiž. Na jedné straně tedy zaměstnanci soutěžili o „Rudý karafiát“, o titul „Brigády socialistické práce“, vydávali časopis s názvem „Informátor Orionu“, navázali družbu se závodem P. A. Babajeva v Moskvě a nezapomínali říci rozhodné „ne“ válce ve Vietnamu. Na druhé straně se dařilo průběžně modernizovat výrobu, zvyšovat její objemy a inovovat nabízený sortiment. Vznikaly velmi oblíbené výrobky, například od roku 1969 Pařížský dezert a Televizní dezert, od roku 1973 Maraska a řada čokolád pro TUZEX, v roce 1975 Studentská pečeť, v roce 1976 Barila, v roce 1977 BonPari, v roce 1978 Orient dezert. Instalace nové německé linky na výrobu lehčených čokoládových tyčinek umožnila vyrábět tuto novou kategorii výrobků od roku 1980 pod značkou Deli, ke které se přiřadila v roce 1986 tyčinka Koko a v roce 1988 cereální tyčinka Reneta z ovesných a sojových vloček, rozinek, mandlí a extrudované pšenice s příchutí skořice.

ORION Aero
ORIONStudentská pečeť

Uvolněné tržní prostředí po revoluci v roce 1989 nezastihlo Čokoládovny, které byly v té době jedním z nejvýznamnějších potravinářských podniků, nepřipravené. Vedení společnosti se podařilo realizovat jeden z prvních projektů velké privatizace a již v roce 1992 do akciové společnosti Čokoládovny vstoupili silní strategičtí partneři – společnosti Nestlé a BSN(později přejmenovaná na Danone). Dočasné spojení těchto firem, globálních konkurentů, bylo ojedinělé, ale přesto dobře funkční na základě rozdělení pravomocí. Nestlé tak získalo přímou správu nad oblastí čokoládových a nečokoládových cukrovinek, nad závody a značkami v těchto kategoriích.

Jedním z prvních kroků bylo vytvoření nových týmů prodeje a marketingu a hledání hlavní značky pro domácí trh čokoládových výrobků. Nezávislý marketingový průzkum potvrdil, že nejznámější domácí značkou je Orion. Tato značka byla tedy zvolena jako hlavní značka zastřešující portfolio čokoládových výrobků a marketingovou komunikaci. Již v druhé polovině 90. let se v průzkumech AISA značka Orion umísťovala mezi 10. absolutně nejoblíbenějšími značkami na našem trhu. Po rozdělení společného podniku v roce 1999 značka Orion přechází do nové společnosti Nestlé Čokoládovny, a.s., a s ní v roce 2001 do Nestlé Česko, a.s.


Pavel Novák, Orion

ORION lentilky