Festival Čokolády Tábor
čokopárty
Toulava

 

Facebook

 

Náš facebook

 

 

 

 

Doporučujeme navštívit:
(partnerské weby)

 

Doporučujeme: Navštivte také stránky www.visittabor.eu - Oficiální web města Tábora

BONBON - Exkluzivní čokoládové bonbony a pralinky podle originální receptury

Café Budík - u nás máš času dost!

Historie čokolády

 

Čokoládová historie začíná v období před více než 3000 lety. Již v té době indiáni kmene Olméků pěstovali v deštných pralesích Mexika kakaovníky. Po zániku jejich říše ve 4. století našeho letopočtu se na tomto území usadili Mayové, kteří první uvařili hořkou tekutinu z kakaových bobů.

 

napeneni cokolady

 

Kakao pila vyšší honorace a bylo také součástí různých rituálů. Kakovník byl posvátným stromem. Jedna mayská pověst praví, že lesní mravenci uloupili v chrámu bohů kakaové boby a přinesli je indiánům, které také naučili boby pražit, mlít a míchat s kukuřičnou moukou a medem. Po pádu mayské civilizace se kolem roku 900 n. l. objevují Tolkékové a po nich Aztékové. Quetzalcoatl, „rajský zahradník“ přinesl podle mexické legendy první semena kakaovníku na zemi. Proto švédský botanik Linné nazval v roce 1753 strom kakaovníku Theobroma Cacao – potrava bohů.

Také Aztékové využívali boby k náboženským obřadům. Samozřejmě také jako nápoj, kterému říkali cacauatl nebo chocoatl/xocolath a je všeobecně známo, že boby sloužily i jako platidlo. Za 100 bobů bylo možno koupit krocana, za 30 bobů králíka, velké rajče stálo 1 bob a ryba 3 boby. Takové byly ceny okolo roku 1545. Kakaové boby se počítali v zajímavých jednotkách – 1 zontli se rovnalo 400 bobům, 1 xiquipilli obnášelo 8000 bobů a 1 carga byla 3 qiquipilli, což bylo 24000 bobů. V některých odlehlých krajích Mexika a střední Ameriky byly kakaové boby měnou až do konce 19. století.

V roce 2002 uplynulo již 500 let od doby, kdy se poprvé Evropané setkali s kakaovými boby. Když na své čtvrté výpravě roku 1502 přistává Kryštof Kolumbus na ostrově Guanaja poblíž dnešního Hondurasu, dostává od místních domorodců dárek v podobě kakaových bobů a stává se tímto prvním Evropanem, který je spatřil. Španělům připomínaly mandle a nevěnovali jim žádnou pozornost. Když později představil boby na španělském dvoře královny Isabely a krále Ferdinanda, napěněný hořký a pálivý nápoj, který Indiáni z kakaových bobů vyráběli, si nezískal žádnou oblibu. /Aztékové boby nejprve upražili, potom rozemleli a do této hmoty přidali vodu a koření. Vše promíchali, až se vytvořila pěna/.

 

mision.la_suiza_mexico

 

Teprve asi o 20 let později, po porážce Aztéků, Hernán Cortéz poznal cenu kakaa nejen jako nápoje. V aztécké pokladnici našel 25 tisíc metrických centů bobů, které do ní byly odváděny ve formě daní. Jak jsme se již zmínili, boby se používaly i jako platidlo a Cortéz viděl, že peníze vlastně rostou na stromě a že je možné je pěstovat. A proto ihned nařídil zakládat další plantáže kakaovníku. Cortéz znovu představil kakaové boby královně Isabele a králi Ferdinandovi v roce 1528 a vysvětlil jim, v čem spočívá bohatství kakaových bobů. Také poprvé ochutnali kakaový nápoj, protože Cortéz s sebou přivezl i potřebné nástroje na přípravu nápoje. Cortéz přidal do napěněné hmoty vanilku a cukr a nápoj si začíná získávat oblibu jak v koloniích tak i na španělském dvoře. Okolo roku 1590 vyvinuli španělští mniši recept na první sladký čokoládový nápoj – přidali tam med, vanilku a surový cukr. Byl to vlastně základ dnešního receptu na výrobu čokolády. Španělé používali k napěnění nápoje tzv. molinillo, což byla taková dřevěná kvedlačka a k rozmělnění bobů používali kamennou desku zvanou metate. Aztékové napěňovali čokoládu přeléváním tekutiny z jednoho poháru do druhého. Aztékové vyráběli nápoj také z tabulek nebo tabletek v pevné formě, podobné se stále používají v dnešním Mexiku k přípravě čokoládového nápoje. A dokonce je možné tam spatřit i tuto původní výrobu.

Španělé žárlivě střežili tajemství výroby čokolády a monopol na pití čokolády si udrželi až do l. poloviny 17. století, téměř jedno století. Čokoláda se od té doby stala španělským národním nápojem a je tam oblíbená až do dnešní doby. Většinou se servíruje se smaženým moučníkem zvaným churros.

V roce 1606 přivezl benátský kupec Antonio Carletti kakao do Itálie, v téže době se na jihu Francie usadili Židé, kteří byli vyhnáni španělskou inkvizicí a také mniši si mezi sebou řekli tajemství přípravy čokolády. K tomu v roce 1615 si španělská princezna Anna vzala francouzského krále Ludvíka VII. a zavedla pití čokolády na francouzském dvoře a bylo po španělském monopolu. Prvním člověkem, který ve Francii pil čokoládu, byl lyonský kardinál Alfons de Richelieu, který se dozvěděl tajemství přípravy čokolády od jednoho španělského kněze. V té době byla velkou propagátorkou čokolády markýza de Sévigné, čokoláda s jejím jménem se vyrábí dosud. Také madame Dubarry a madame Pompadour holdovaly čokoládě. Voltaire mísil čokoládu s kávou a také Napoleon první dával přednost čokoládě.

Nakonec prodal španělský král Filip V. monopol na prodej kakaa do všech zemí jedné společnosti, kterou k tomuto účelu zřídil.

Po těchto událostech se pití čokolády rozšířilo do dalších evropských zemí a obliba čokolády stoupala. Kakaové boby byly velmi drahé a pití čokolády si mohla dovolit pouze šlechta. Již v té době se věřilo, že čokoláda má léčivé účinky. Proto také někdy nesla označení „chocolat de santé“/zdravotní čokoláda/. Tento název je ještě možné vidět na některých starých obalech.

 

van_houten_ad

 

Do Londýna se čokoláda dostává okolo roku 1650 a měla okamžitý úspěch. Čokoláda se zde servírovala v tzv. „chocolate houses“, první z nich byl otevřen v roce 1657. To bylo ještě před coffee houses, tedy kavárnami, což není moc známé. A první čokoládovnu v Anglii založil Walter Churchman v roce 1728, kterou v roce 1761 koupil Joseph Fry. Dnes je součástí koncernu Cadbury.

Američané znají čokoládu díky pánům Jamesi Bakerovi a Johnu Hannovi, kteří vyrobili první čokoládu v Nové Anglii/ USA/ v roce 1765. Z bobů vyráběli čokoládový nápoj. Kakaové boby tam byly v té době prodávány pouze v lékárnách pro své léčebné účinky.

V roce 1780 byl v Barceloně sestrojen první stroj na výrobu čokolády. V Německu otevírají bratři Jostové první továrnu v roce 1792 v Berlíně, předtím byla čokoládová manufaktura zřízena princem Wilhelmem von der Lippe ve Steinhude v roce 1756. Do Švýcarska se čokoláda dostává poměrně pozdě. Poprvé se s ní setkal starosta Curychu Heinrich Escher v roce 1697 v Bruselu, ale teprve v roce 1819 založil ve Vevey první švýcarskou čokoládovnu Francois-Louis Cailler. Švýcarské čokoládě v té době nedůvěřoval ani známý básník J.W. Goethe, který byl velkým příznivcem čokolády. Když se v roce 1797 vypravil do této země, tak si s sebou vzal čokoládu z Německa. U nás je považována za nejstarší čokoládovnu firma Luna, kterou v Praze založil František Slabý v roce 1839, o tom si ale povíme podrobněji v dalších kapitolách.

Prakticky do počátku 19. století byla čokoláda běžným občanům neznámá. To se změnilo, až když technické vynálezy umožnily masovou výrobu.

Výrobu čokolády nejvíce ovlivnily tři vynálezy. Základ k tomu položil holandský lékárník Conrad van Houten, který jako první oddělil kakaové máslo z kakaové hmoty a vymyslel na to lis. To bylo v roce 1828, stejnojmenná světoznámá firma byla založena již v roce 1815. Ta měla již od roku 1820 výhradní právo na výrobu tzv. poder chocolade, pozdějšího kakaového prášku. Díky van Houtenově vynálezu se od té doby mohla čokoláda vyrábět i v pevné formě.

V roce 1875 vyvinul Švýcar Daniel Peter první mléčnou čokoládu, čímž dal základ proslulé švýcarské čokoládě. Do čokolády použil sušené mléko, které vynalezl další Švýcar - Henry Nestlé.

A do třetice rovněž Švýcar Rodolphe Lindt vyrobil v roce 1879 první čokoládu, která se rozpouštěla na jazyku, tzv. Fondant Schokolade. Způsob zpracování kakaové hmoty nazval konšování a příslušný přístroj konše/mušle/.

Švýcaři se zasloužili i o vynález oříškové čokolády/Amedée Kohler v roce 1830/ a plněné čokolády v roce 1913/Jules Séchaud/. Slavná čokoláda Milka byla poprvé uvedena na trh

firmou Suchard v roce 1901 a další specialita Toblerone v roce 1908. Tuto hegemonii Švýcarů porušil pouze Belgičan Jean Neuhaus, který v roce 1912 vyrobil první čokoládový bonbon – pralines a jeho manželka specielní obal na pralinky – ballotin. Těmito vynálezy byl dán základ strojové výrobě čokolády a také se čokoláda zpřístupnila nejširším vrstvám obyvatelstva.

Již koncem 19. století ztrácely na významu světové kakaové velmoci Španělsko a Itálie a nastává rozmach Švýcarska a Německa a dalších evropských států. Nastává industrializace výroby, vymýšlí se efektivní postupy výroby a nové marketingové strategie prodeje.

K rozšíření čokolády přispěla překvapivě i první světová válka, kdy byla čokoláda dodávána vojákům, totéž se opakovalo i ve druhé světové válce a toto vše mělo za následek, že skutečně masová spotřeba čokolády ve světě začala až po těchto dvou světových válkách.

 

 

 

 

muzeum cokolady a marcipanu tabor

Tento projekt CZ.1.14/3.2.00/05.01829

“Vybudování Muzea čokolády a marcipánu v Táboře”
je spolufinancován Evropskou unií